Výluka MHD a kočár

Mám jednu klientku, kterou vozím ráno z domu do školy a odpoledne zase zpět. To mně donutilo, abych se začala zabývat jízdními řády trochu podrobněji.

 Dříve jsem přišla ke stojanu, na kterém jsou jízdní řády vylepené, a podívala jsem za kolik minut to jede a nic víc. Poté, co jsem jednou šla s klientkou co nejrychleji, abychom došly do školy včas a pak jsme stejně čekaly 20 minut na nízkopodlažní tramvaj, už si vyhledávám i spoje s označením vozíčku. Musím říct, že zatím pokaždé jela vždy, když měla. Až do jednoho krásného a později děštivého zářijového dne.

Ráno jsem vyzvedla klientku doma jely jsme na zastávku. Měly jsme akorát 10 minut. Na zastávce ale stál pán z DPMB a řekl nám, že je výluka a ať využijeme náhradní dopravu, která odjíždí za křižovatkou. Vrátily jsme se tedy zpět a čekaly. Když projel třetí autobus náhradní dopravy, došlo mi, že na nízkopodlažák čekáme marně. (Někomu by to jistě došlo i rychleji, ale já toho po Brně s kočárky moc nenajezdím a bez nich schody neřeším). Přijížděl další autobus a tak jsem odchytla jednoho pána a poprosila ho o pomoc. Po pár zastávkách jsem zjistila, že budeme muset přestupovat, autobus zastavil a lidi rychle vyskákali. Na poslední chvíli jsem zastavila jednu paní, která pravděpodobně nemluvila česky, každopádně mně s kočárem pomohla. Do školy jsme dojely jen o pět minut později, než obvykle. Oddychla jsem si. To jsem ještě nevěděla, co nás čeká odpoledne...začalo pršet a to docela hodně a já neměla deštník. Zašla jsem tedy do nejbližšího obchodu, kde je prodávali a jeden si koupila, což bylo dobře, protože se rozpršelo ještě víc.

Klientku jsem vyzvedla, nasoukala i s kočárkem do pláštěnky a vyrazily jsme na zastávku. Kde nastalo opět čekání na nízkopodlažní tramvaj. Když přijížděla už třetí, opět jsem zastavila jednoho cestujícího, který mi pomohl. Na tramavaji byla napsána cílová stanice jako obvykle, což mně potěšilo. Jenže na jedné zastávce se opět ozvalo, že vůz jede úplně jinudy, ať přestoupíme na náhradní dopravu. Během 5 vteřin byli všichni pryč. Zůstala jen jedna paní, která mi nemohla pomoci, protože byla po operaci. Kolem tramvaje nikde nikdo. Naštěstí paní byla moc hodná a přivedla odněkud jednu slečnu, která mi pomohla. Nemusím asi říkat, že náhradní doprava byla opět po schodkách. Po všech přestupech, čekání a přebíhání po zastávkách jsme konečně dorazily domů. Byla jsem úplně mokrá od kočárku, ale šťastná, že jsem klientku v pořádku předala mamince. Po cestě na další službu jsem si libovala, že jdu jen tak sama a bez potíží mohu nastoupit do jakéhokoli spoje. Musím říct, že jsem si před tím nedovedla představit, jak taková nepatrná věc, jako výluka tramvaje na jednom malém úseku, může zkomplikovat situaci lidem s kočárkem nebo vozíkem. Dobrá zkušenost.

Šalina

autor článku: Markéta Bílková



Nahoru