Včely

Včely Příhoda, která se při asistenci stala a dobře skončila.

S Péťou jezdíme každou službu na procházku. Většinou se pohodlně usadí v kočárku a trochu znuděně sleduje okolí, kde projíždíme. Většinou takhle na procházce usne a spinká. Podobně to vypadalo i tentokrát. V parném létě jsme zajeli do stínu lesa, když Petřík už usínal. V lese bylo ticho, bylo slyšet jen šumění stromů a občas zašveholil ptáček. Když vtom z ničeho nic začal Péťa strašně křičet a plakat. Koukám na něj, co se mu stalo. Nikde se neškrábl – krev mu neteče, Péťa se pláčem úplně zajíká a otírá si ručkama obličej. Najednou jsem si všimla, že na rtu má cosi …. žihadlo. Snažila jsem se mu je vytáhnou, Péťa se bránil a nechtěl mě k sobě pustit, ale podařilo se. Vím, že je alergik … a dostal žihadlo zrovna do rtu. Otočila jsem kočár s Péťou a pelášili jsme domů. Naštěstí jsme ještě nebyli daleko a domů jsme dorazili dřív, než Petr začal otékat. Dostal Zyrtec a i když mu po chvíli natekl celý ret a Petřík ještě dlouho poté plakal bolestí, žádná silnější alergická reakce se neprojevila. Díky Bohu.

Včely_zuřivé

autor článku: Martina Pospíšilová

Nahoru