Umíme zapnout výstražná světla?

Auta v garáži „Teprve když přestaneš předstírat, že jsi statečný nebo silný, umožníš lidem projevit laskavost, kterou v sobě mají.“

V živočišné říši může zranitelnost vyvolat agresi ostatních živočichů. Někdy se to stává i u lidí. Já jsem však přišel na to, že má zranitelnost v lidech vyvolává naopak laskavost. Vidím to každý den, když mi lidé přidržují dveře, lijí mi mléko do kávy nebo mi pomáhají do kabátu. Zjistil jsem také, že lidé jsou šťastní, když mohou projevit laskavost a ochotu pomoci. Z perspektivy svého invalidního vozíku vidím lidi v tom nejlepším světle, někdy mě však rozesmutní, když ti, kteří vypadají nezávisle, a tudíž nezranitelně, postrádají onu laskavost, již jsem denně svědkem. Nedaří se jim vidět zranitelnost druhých.
Vracel jsem se autem z přednášky, foukal silný vítr a cestou se mi udělalo nevolno. Začínal jsem cítit sílící křeče v nohou a zádech a dostal jsem strach z toho jak zvládnu jízdu zpátky do kanceláře. Byl jsem si vědom, že budu muset projet dvěma nejzrádnějšími rychlostními komunikacemi. Mé auto je vybaveno vším, co k řízení potřebuji, ale i přes to častěji jezdím pomaleji než ostatní.
Když ale jedu pomaleji, lidé za mnou začínají být netrpěliví. Někdo mně rychle předjede, zatroubí, ošklivě se podívá…
Zpočátku jsem jel pomalu a po vedlejších silnicích. Kdykoliv se zezadu blížilo auto, zajel jsem ke krajnici a nechal je předjet. Jak jsem se blížil ke zrádné šestiproudovce, byl jsem čím dál víc nervózní.
A pak jsem udělal něco, co jsem za celých těch čtyřiadvacet let, co s tímhle autem jezdím, nezkusil. Rozhodl jsem se zapnout všechny čtyři blinkry. K mému překvapení jsem neslyšel žádné klaksony. Ale proč? Když jsem zapnul výstražná světla, dal jsem ostatním řidičům najevo: „Mám problém, jsem zranitelný a dělám, co mohu.“
Jsem přesvědčen, že by svět byl bezpečnější, kdyby měl každý, kdo se cítí zranitelný, rozsvícená výstražná světla, která říkají: „Mám problém a dělám, co mohu.“

Auta v garáži

Převzato z knihy Dopisy Samovi/Daniel Gottlieb

O výňatek z knihy se s vámi podělila Markéta Blaňková.

Nahoru