Prožít tak „úplně normální den“…

„Důležité je, abychom dokázali své děti odmalička podporovat v tom, aby si uměly vytvořit a zachovat svou pohodu. K tomu je dobré samozřejmě umět totéž i u sebe samého. Dovolme si se svým dítětem nebo dětmi prožívat „úplně normální den“. (Fitznerova, 2010)

Názor jedné z maminek z internetového portálu postižené dítě:
Prostě jsem jednoho dne naznala, že Honzík neví, jak chutná jídlo, aniž by si předtím zkazil chuť sirupem (třeba tím podporujícím mozkovou činnost),
jaké to je, vyjet si jen tak na procházku a nekoukat na hodiny, že je čas na další cvíčo,
jaké to je dát mu nohy na trávu a do písku, nebo jen tak ležet na dece na zahradě,
jaké to je - poznat nějaké kamarády, se kterými by se mohl smát,
prostě, jaké to je, nechat ho v klidu vyspávat a nestresovat se tím, že zase nestihneme vytyčený denní program.

Domácí péče o člena rodiny s těžším zdravotním postižením je velmi náročná. V následujícím grafu je uveden součet doby přímé péče a takzvaného dohledu, který uvedlo více než 700 respondentů rozsáhlého reprezentativního výzkumu osob pečujících v rodinách o člena rodiny s těžším zdravotním postižením z celé ČR.
Součet doby přímé péče a dohledu dle stupňů závislosti (shrnutí doby péče o závislé osoby v rodinách):

Součet doby přímé péče

Rodiče svou prací a svým osobním nasazením vysoce překonávají všechny časové limity, které jsou obvyklé v pracovně-právním vztahu (připomeňme, že běžná pracovní doba za měsíc je zhruba 170 hodin. Rodič pečující o dítě s velmi těžkým zdravotním postižením tak měsíčně odpracuje i více než 500 hodin). I když ve vztahu rodič – dítě hrají primární roli vysoce intimní a osobní vztahy, při dlouhodobé (několikaleté) péči můžeme hovořit o tom, že rodiče svým nasazením nahrazují nedokonalý systém veřejné podpory domácí péče u nás.
(Michalík, 2010)

Tak jak jste na tom? Prožít „úplně normální den“je pro vás automatickou součástí nebo zcela nedosažitelným snem?

Malý vodník

Nahoru