Pracoviště autobus

Autobusem najezdím s klienty i bez nich opravdu hodně. Nedávno se stalo, že jsme nastoupili s klientem do autobusu který měl dřevěné sedačky. Milé překvapení říkal jsem si. Takové retro. Brzy jsem však pochopil jaká je daň za retro. Klient se na nich bál sedět. 

Na lakovaných sedačkách to klouzalo dopředu i při menším brzdění autobusu. O zatáčkách nemluvě. Lidé ujížděli a ve Farinově zatáčce seděli všichni na sobě. Jízda z konečné na konečnou, to je asi hodina, se stala utrpením. Dalo by se to nazvat jako jízda ve střehu. Bylo třeba se nohama zapírat o podlahu ve všech směrech. Do boků vyvažovat. Klient, dítě, se zapíralo seč mohlo nohama o sedadlo před sebou.

Jedná se o tip sedadel, které dopravní podnik testuje. Může se o nich hlasovat a připomínkovat je na stránkách dopravního podniku. V případě kladných ohlasů jej budou instalovat do nových autobusů.

Člověk by neřekl jak sedadlo může znepříjemnit den.

autor článku: Michal Navrátil



Nahoru