Narodilo se Vám dítě s postižením? …nebojte se naplnit svou rodičovskou roli……

Doteky Narození dítěte znamená pro rodiče mnoho změn v jejich dosavadním způsobu života. Dítě bývá do rodiny přijímáno s určitým očekáváním a představami o tom, jaké by mělo být. „Zpravidla je to ideál dítěte zdravého, harmonicky se vyvíjejícího a velice zdatného v těch směrech, které rodičům imponují a které rodiče pokládají za žádoucí.“ (Matějček, 1987, s. 33)

Narození dítěte s postižením je pro rodiče traumatem, které vyplývá z pocitu vlastního selhání
a obviňování se z neschopnosti zplodit normálního potomka. Dochází zde tak výrazné interferenci s pozitivními a optimistickými představami, které rodiče ve vztahu k dítěti mají a znamenají tak značný zásah do uspokojování základních psychických potřeb, které s rodičovskou rolí souvisejí. (Vágnerová, 1993).

Rodičovská role je tak naplňována následujícím způsobem:

  1. Potřeba přiměřené stimulace je důležitá tehdy, když chování dítěte s postižením nedostatečně stimuluje rodičovskou aktivitu. Projevy takto narozeného dítěte bývají velmi omezené, mají velmi malou intenzitu a liší se od očekávání svých rodičů. Očekávání jsou zde vždy jiná než u zdravého dítěte. (Vágnerová, 2000)

  1. Potřeba smysluplnosti a řádu vyvstává, když rodiče většinou nevědí, jak se k dítěti s postižením mají chovat, neboť jim dítě svým chováním neposkytuje dostatečné informace, kterým by rozuměli. To v rodičích vyvolává pocit nejistoty a zároveň neschopnost dítěti porozumět. Rodiče mnohdy dochází k postoji, že jejich úsilí nemá smysl, a to proto, že vývoj jejich dítěte není takový, jaký očekávali. (Vágnerová, 1993)

  1. Potřeba citové vazby se objevuje, jestliže rodiče mají obtíže své dítě plně akceptovat
    a nepřináší jim citové uspokojení. Může dojít k extrémům v rodičovských postojích:

a) mohou být zavrhovány nebo opouštěny

b)„může se vytvořit nadměrná, neadekvátní citová vazba, projevující se hyperprotektivním výchovným postojem, který brání rozvoji dítěte.“ (Vágnerová, 2000, s. 49)

4. Potřeba vlastní hodnoty a společenské prestiže je narozením derivována. Rodiče
si uvědomují, že jejich dítě nebude moci zplodit potomka a tato skutečnost v nich vyvolává trauma a pocit narušení vlastní identity. (Vágnerová,1993)

5. Potřeba životní perspektivy je narozením dítěte s postižením hodně nejasná. Rodiče
si v tomto případě velmi často kladou otázku: „Jaké existenční možnosti má jejich dítě?“

Všechny výše uvedené poznatky o změně rodičovských rolí ovlivňují i výchovné přístupy rodičů, o kterých Vás budeme informovat v některém z následujících článku.

Doteky

autor článku: Mgr. Kateřina Zouharová

Nahoru