Možnosti komunikace u lidí spostižením

Nejznámější metody augmentativní a alternativní komunikace

Komunikace je pro člověka jednou z nejdůležitějších životních potřeb. Slouží nejen k vzájemnému dorozumívání a sdělování informací, ale také k vytváření, udržování a pěstování mezilidských vztahů. Potřeba dorozumívat se je u všech lidí stejná – ať už se jedná o lidi zdravé nebo s nějakým druhem postižení. U lidí s postižením je však řeč téměř ve všech případech určitým způsobem narušena, proto je u nich nutné hledat adekvátní formu komunikace, která jim umožní lépe se dorozumět se svým okolím.

K tomuto účelu lze využít metod augmentativní a alternativní komunikace: augmentativní komunikace zvyšuje komunikativní schopnosti u jedinců s nedostatečnou a nesrozumitelnou řečovou produkcí, naproti tomu alternativní komunikace se používá jako náhrada mluvené řeči. Mezi nejznámější metody augmentativní a alternativní komunikace patří:

Sociální čtení:

  • Sociální čtení je chápáno jako poznávání, interpretace a přiměřené reagování na zraková znamení, symboly, piktogramy, slova a skupiny slov, které se často objevují v okolním prostředí

Fotografie:

  • Musí mít vhodnou velikost i čitelnost
  • Často se stávají součástí komunikačního systému nebo slouží jako prostředek pro rozvoj komunikačních dovedností

Piktogramy:

  • Jsou velmi vhodné pro svou jednoduchost a názornost
  • Komunikace prostřednictvím počítače:

Znak do řeči:

  • Vychází zpřirozených pohybů (mimiky, gest, výrazu a postoje těla), které často užíváme při mluvení, abychom zdůraznili význam slova

Znakovaná čeština:

  • Je odvozen z jazyka mluveného, jehož charakter a vlastnosti vizualizuje

Komunikační pomůcky s hlasovým výstupem:

Totální komunikace:

  • zahrnuje komunikační prostředky jako jsou vizuální kontakt, ukazování, posunky, znaky, prstovou abecedu, mimiku, postoj těla, obrázkové systémy.

Všechny tyto komunikační systémy mají jediný cíl: zvýšit u lidí s handicapem úroveň jejich dorozumění s okolím a zmírnit tak jejich frustrace z nepochopení.

Použitá literatura: Hanák, P.: Zkušenosti z aplikace nových metod práce při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami


autor článku: Mgr. Kateřina Potůčková


 

Nahoru