Je třeba stále něco dělat?

Při službách, hlavně u nových klientů, mám pocit, že jako asistent bych se měl nějak předvést. Zvlášť když je u služby přítomen rodič. 

Neustále s klientem pracovat, neustále jej motivovat, vymýšlet mu nové činnosti. Jsou klienti i rodiče klientů, kteří toto velmi oceňují, ale jsou i tací klienti, kterým stačí činnosti velmi málo, nebo jen chtějí svůj klid.

Příkladem může být když asistent přijde ke klientovi domů a rodič dává dítěti zrovna najíst. Asistent se nabídne, že dítě nakrmí. Rodič nechce. Asistent postává a již vymýšlí jinou činnost. Mám přece mít nějaký úkol, mám tu být platný, říká si. Rodič dítě přebaluje. Asistent se ihned nabídne že dítě přebalí. Rodič však chce přebalovat sám. Po přebalení rodič dítě uloží do postele a to ihned usne. Rodič sice odejde, ale dítě spí a vaším úkolem zůstává jen na něj dávat pozor.

Ale to je přece málo, říká si asistentův vnitřní hlas. Po půl hodině klientova spánku začne asistent přemýšlet: kdyby se alespoň na chvíli vzbudil, dal bych mu napít a pak ať si zase usne. Klient však spokojeně oddychuje a vnímá asistentovu přítomnost, vnímá to že není v pokoji sám. Je to málo?

 

Autor: Michal Navrátil



Nahoru